Alimenty, výživné

   Připravili jsme pro Vás sérii článků, ve kterých zmíníme reálné problémy řidičů, k nimž se vyjádří náš partner, poskytovatel Pojištění právní asistence společnost AXA ASSISTANCE CZ, s.r.o.. Dozvíme se, co pro své klienty podnikne, jakým způsobem pomůže a co vše bude potřebovat k úspěšnému vyřešení případu.
   Na web Sdružení řidičů CZ www.proridice.eu se obrátil řidič s problémem, s jakým se setkává mnoho řidičů a to je stanovení výše alimentů.


   Dobrý den, rozvádím se a soud při rozhodování o výši výživného přihlédl i k cestovním náhradám, které mi zaměstnavatel vyplácí jako řidiči MKD. Cestovní náhrady ale nejsou součástí mzdy, jsou finančním příspěvkem na jídlo a ubytování při pracovní cestě.
Při sjednání úvěru, nebo půjčky banky také k výši cestovních náhrad nepřihlíží, protože tyto nejsou skutečným pravidelným příjmem, ze kterého lze úvěr nebo půjčku splácet.
   Mám tedy na Vás dotaz: Je správné, že soudy započítávají do pravidelného příjmu i částku, která je vyplácena jako cestovní náhrada při pracovní cestě? Pokud ano, podle jakých právních předpisů je tak činěno, i soudci by se měli držet litery zákona. Tato částka se může měnit, je závislá na počtu pracovních cest, může být také vyplácena formou stravenek.

Výši výživného stanoví po individuálním posouzení majetkových poměrů rodičů soud. Vychází přitom ze zásady, která je i výslovně zakotvena v zákoně o rodině (§ 85 odst. 2 zák. č. 94/1963 Sb.), že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Dále zákon o rodině (dále jen „zákon“) v § 96 odst. 1 stanoví, že „při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.“

O mnoho víc pravidel, podle kterých má být výše výživného stanovena, však zákon neobsahuje a nechává tak velký prostor pro uvážení soudu.

Nelze proto jednoduše říci, že soud vychází z výše mzdy rodiče (tj. částky bez cestovních náhrad), ba nelze ani říci, že soud musí vycházet z celkových příjmů rodiče (tj. mzdy, cestovních náhrad a jiných příjmů, například z pronájmu bytu apod.). Rovněž není možné konstatovat, že soud vychází při určení výše výživného, které je jeden z rodičů povinen platit, z celkového rozsahu jeho majetku.

Formulace zákona („podílet se na životní úrovni“ a „majetkové poměry povinného“) je naopak tak široká, že umožňuje například přihlédnout i k majetku, či příjmům nové rodiny rodiče, pokud tato okolnost významně jeho životní úroveň ovlivňuje. Jinak řečeno, soud sice obvykle vychází z pravidelných celkových příjmů rodiče, avšak v zásadě zkoumá jeho celkovou životní a majetkovou situaci a v odůvodněných případech může stanovit výživné i bez přímé souvislosti s oficiálními příjmy rodiče.

Konkrétní otázku, zda lze stravné do příjmů rodiče zahrnovat, pak řešil i Ústavní soud (I. ÚS 996/11) a rozhodl ji v konkrétním případě kladně. V odůvodnění tohoto nálezu pak Ústavní soud potvrzuje názor odvolacího soudu, který mimo jiné uvádí: "Pokud by však otec i při vědomí vyživovacích povinností k nezletilým dětem a při reálné výši čisté mzdy vyplácené diety plně spotřebovával, navíc při platebních povinnostech, kterými argumentuje ve svém odvolání, pak takový postup by bylo nutno ve smyslu ust. § 96 odst. 1 věta druhá zákona o rodině vyhodnotit tak, že se bez důležitého důvodu vzdává majetkového prospěchu.".

Nutno tedy uzavřít, že soud může stravné při určení výše výživného zohledňovat.