Po odeslání naší petice za změnu odpovědnosti za přetížení vozidla na odesílatele byla naše petice předána po několika našich urgencích "odpovědným" pracovníkům ministerstva dopravy k posouzení. Na konci článku Vám předkládáme kompetentní vyjádření ředitele Odboru pozemních komunikací Ing. Milana Donta, Ph.D. z ministerstva dopravy.
Je nám líto, že pan ing. Dont nepochopil skutečný záměr podané petice. Cílem dané petice nebylo jen přenesení větší odpovědnosti za dodržení hmotnostních limitů, ale i způsob zjišťování překročených limitů a určování sankcí. Dle obsahu vyjádření si zřejmě ing. Dont přečetl pouze úvod petice, jestli vůbec ji viděl a zřejmě se už vůbec neobtěžoval s nastudováním obsahu dané petice. Proč taky, přeci nějací řidiči nebudou napadat tak dokonalé zákony, že? V jeho vyjádření pro hospodářský výbor tvrdí, že současná právní úprava je dostačující. Jak pro koho. Pro zabránění pohybu přetížených vozidel na pozemních komunikacích rozhodně NE.
Pokud je právní úprava dostačující, proč jezdí po veřejných komunikacích v hojné míře stále přetížená vozidla? Na to dotyčný úředník zřejmě nedokáže odpovědět.
Smyslem podané petice bylo zejména zamezení pohybu přetížených vozidel po pozemních komunikacích již před samotným vjetím přetíženého vozidla na veřejnou komunikaci a jako další, pokud by se tak stalo, nastoupila by sankce za překročení hmotnostních limitů. Že se jedná především o sypké materiály (štěrky, písky apod.) a dřevo (kulatina) ví snad každý a to se nemusí ani pohybovat v oblasti nákladní dopravy. Jsou to stále jedny a ty samé dopravní firmy.
Překračování hmotnostních limitů tranzitujících zahraničních firem je mizivé procento. Pokud by byl náš návrh přijat a zapracován do právních předpisů, razantně by se snížil počet přetížených vozidel a tím i poškozování veřejných komunikací a ohrožování bezpečnosti silničního provozu, což ale zřejmě není záměr ministerstva dopravy. Pro dané ministerstvo je zřejmě schůdnější varianta investování peněz daňových poplatníků do nákupu systémů vysokorychlostního a nízkorychlostního vážení a občasného vybírání pokut, jejichž vybraná finanční částka nepokryje ani zdaleka náklady na provoz daných zařízení a opravy poničených komunikací právě přetíženými vozidly. To nemluvím o tak zásadním problému jako je bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu. Pan ing. Dont se odvolává na stávající právní úpravu v podobě § 42 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. ve které je odpovědnost přenesena na odesílatele v případě uvedení nepravdivých údajů o hmotnosti nákladu. Zde však musím podotknout, že dotčený odesílatel má možnost zmanipulovat výsledky vážení a vydat dvojí vážní lístek, jeden se skutečnou váhou a druhý z nižší váhou a nebo nemá důvod uvádět nižší hmotnost než je skutečná, ale je také první na řadě v daném řetězci, který má možnost zamezit porušení zákona. Tudíž si myslíme, že toto opatření se míjí účinkem.
Alibistické ustanovení § 43 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb. je jen takovým cukrováním, že byl nějak ochráněn řidič. Každý (kromě několika jedinců) ví, jak to je ve skutečnosti, že řidič je ten poslední, který může v daný okamžik zabránit přetížení vozidla. Je totiž mezi dvěma mlýnskými koly – buď to riskne a pojede, nebo se vzepře a nepojede, tím mu vznikne velké riziko, že bude bez práce. Co si myslíte, že si řidič zvolí?
Dále v odpovědi se ing. Dont zmiňuje o ustanovení § 38 (asi měl na mysli § 38 odst. c) zákona č. 13/1997 Sb. Tím nám chce říci, že po zaplacení poplatku za zvláštní užívání na základě § 25 daného zákona je vozidlo bezpečné provozu, že překročení hmotnosti až o ½ povolené hmotnosti nemá vliv na konstrukci vozidla a brzdovou soustavu, že zaplacením poplatku nemůže ohrozit ostatní účastníky silničního provozu? Neměla by se snad z logiky věci výjimka – povolení o zvláštním užívání vydávat na náklad nebo vozidlo, které nelze jinak rozdělit? Vydávat povolení na dělitelný náklad, čímž sypké hmoty a dřevo bezesporu jsou, je jaksi mimo normální lidské chápání. Zde by namísto zaplacení výjimky mělo spíš dojít k přeložení nákladu na účet toho, kdo náklad naložil, případně připustil do provozu. Není výjimkou, že vozidlo, které může naložit náklad o hmotnosti 25t, má naloženo až 40t.
To pak panečku musí fungovat brzdy. Konec vyjádření zakončil, jak se stát snaží o dodržování zákonem stanovených povinností provozovatele vozidla, odesílatele nákladu a řidiče vozidla stanovením příslušných skutkových podstat správních deliktů a jejich postihováním sankcemi zejména finanční povahy. Jenže dané mantinely opět nastavil tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, pokud ji někdo přetíženým náklaďákem nepřejede. Zcela se zříká řešení skutečných problémů, které jsou příčinou přetěžování vozidel.
Závěrem bychom zmínili naši myšlenku o zřejmě silném lobby, nejmenovaného výrobce systému vysokorychlostního a nízkorychlostního vážení.
Takto si Ing. Dont a Ministerstvo dopravy představuje dostačující právní úpravu zabraňující překračování hmotnostních limitů? Jednalo se o návěsovou soupravu se 6 nápravami s celkovou povolenou hmotností 48 tun.
Vážní lístek:
Myslí si Ministerstvo dopravy, že pokud by byl zodpovědný odesílatel dle našeho návrhu, tak připustí do veřejného provozu takto přetíženou soupravu?
Odpověd ing. Donta z ministerstva dopravy:
http://sdruzeni.proridice.eu/dokumenty/MD_DONT1.jpeg
http://sdruzeni.proridice.eu/dokumenty/MD_DONT2.jpeg
