Doprava doleva?
Po delší pauze jsem se opět odhodlal, pozastavit se písemnou formou nad skutečnostmi panujícími v autodopravě a silničním provozu, tak nějak celkově.
Začnu tím, co je všeobecně známo, a co se týká státu, resp. toho, co nám, jako uživatelům silnic nabízí.
Stav silnic je rok od roku horší a dá se říci, že zhruba od posledních oranžových let a postupně rostoucímu lobbismu některých firem, který přerostl až do státní správy, šla kvalita slušně řečeno do …. . Firmy pod tlakem nadnárodních společností a honbou za ziskem, začali kašlat na kvalitu, a tak se silnice místo komplexních oprav, opravují pouze obrusnou poslední vrstvou, což na oko vypadá hezky, neboť je jakoby opraven delší úsek, nicméně problém ve spodních, neopravených vrstvách se zhoršuje a později zničí i ty 3-4 cm obrusné vrstvy, která se pokládá místo projektovaných 5-6 cm. V kilometrech čtverečních oprav je to ročně takový zisk, že by se vám mnohým zatočila hlava a jiným zatnuly pěsti. Nicméně ani takto opravených úseků není dost a počet rozbitých kilometrů nadále převažuje.

Za tento katastrofální stav, který uživatelům předkládá stát, je sám odpovědný a nikdo jiný, protože stát přes své úplatné úředníky dozoruje opravy a výstavbu silnic, on vybírá za dálniční známky, ale přitom uživatelům ničí jejich soukromý majetek. Také on si uzákonil tu věc, že to všechno je vlastně legální. On vybírá mýto prostřednictvím firmy, která za zkorumpovaných okolností vyhrála tendr, kde byly i kvalitnější uchazeči, on vybírá silniční daň, a není schopen zajistit místa, pro odstavení kamionů, odpočinek řidičů. Každá vesnice má dneska odhlučňovací stěnu, ale zkuste si někdo spát na parkovišti u nejslavnější betonové oranice v Evropě – české dálnici D1 a neposlouchat ten rachot od kol projíždějících vozidel s vyhlídkou toho, že vám ještě do rána vykradou naftu nebo náklad.

Logicky by si člověk mohl připustit myšlenku, že by se s tím mělo něco udělat. A tak vymyslím pohádku o přetížených kamionech, nechám se poplácat po ramenou od jednoho pána, co má jednu firmu, co umí vážit kamiony a za těžké miliony zase okrademe daňové poplatníky o stovky milionů korun za nesmyslnou věc, která státu žádný efekt nepřinese. Stát to opět ví a opět se nechá svými úředníky okrádat. Vždyť on to někdo zaplatí. Že to lze dělat jinak a lépe a levněji, vědí v okolních zemích jako je např. Německo, či Slovensko, protože ti uzákonili takovou formulaci zákona, že například přetížené kamiony nemohou vyjet z nakládky přetížené. Proč, ptáte se? Protože, odesílatel by se pod hrozbou milionových sankcí neodvážil takový kamion vůbec vypustit z logistického areálu, nebo lesa. Tak mě napadá, kolik areálů má váhu, aby si tam řidič mohl zkontrolovat hmotnost nákladu a nemusel být perzekuován při silničních kontrolách? Proč, má odpovídat řidič za něco, co si nemá kde ověřit? Proč má být sankciován např. za technický stav vozu, když to vozidlo není jeho a on nemá prostředky, jak svému zaměstnavateli zabránit v používání vozidel ve špatném technickém stavu? Odmítnutí jízdy s takovýmto vozidlem znamená problém v tom, že řidič dostane výpověď při nejbližší možné příležitosti.  Ano, už jsem o tom ve svých článcích psal a nejen já. Ale dodnes mě prostě fascinuje ten vyděračský přístup státu, který vládne zkorumpovanými úředníky obyčejným lidem, řidičům, co z minimální mzdy, přiznané státu, odvádí mizerné daně, přestože má prokazatelně výplatu vyšší? Ty ostatní peníze holt patří dopravci, protože to tak je správné, a stát přece peníze nepotřebuje a když, tak………

Dalším tématem jsou kontroly na silnicích. Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola. Máme nové vozy, a tak místo prevence, Vás nyní postihneme za rychlou jízdu po tankodromu. Aha, tak vy jste nejel rychle. No, ale máte nějak moc dálkových světel, nezdá se vám? Zaplatíte pokutu 1000,-Kč. Policista inkasuje hotovost s pocitem blaha, protože právě zachránil několik lidských životů a zamezil asi deseti kolizím, jinak si takový přínos pro bezpečnost vysvětlit nedovedu. Výběr peněz, které by se měli umět vybrat třeba na daních, proto stát supluje touto formou. Není tajemstvím, že policista udělení pokuty komentuje omluvně slovy: nezlobte se, ale já musím. Dokonce se k mým uším doneslo i to, že jedna hlídka nesplnila limit a byla po konci své služby vyhnána zpět do terénu, aby denní limit dohnala. (Středočeský kraj).

Velmi si vážím práce policistů v terénu. Jsou důležitou bezpečnostní složkou tohoto státu, ale bohužel někdy si říkám, proč někteří přistupují k člověku tak arogantně, s pozice moci a ve snaze zastrašit kontrolovaného. Proboha, v jaké době tu žijeme, kde je to heslo pomáhat a chránit?

Příklad: Kontrola soupravy auto a vlek, který vozí stroje. Přesto, že kontrola všeho proběhla v pořádku, neodpustila si policistka požadovat něco, na co nemá ze zákona právo. Na asi pátý dotaz řidiče, dle čeho po něm, to ono požaduje, se mu dostalo odpovědi, že má auto velký dost a že to může vozit. Není to poprvé, co tato dotyčná  policistka takto jednala při silniční kontrole a jednoho to už pomalu přestává bavit. Nebo další případ z Berounska loňského roku, kdy policista hodlal odstavit vozidlo Iveco Stralis z důvodu tekoucí brzdové kapaliny z předního kola, a orosené víčko náboje předního kola vyhodnotil tak, že vozidlo není schopné zastavit. To už uráží i obyčejného automechanika. Velmi si člověk cení skupin jiných kontrolorů, kteří dokážou přestupky vyhodnotit i lidsky a kolikrát dotyčným řidičům poradí, jak se příště podobnému problému vyhnout.
Jenže tam to zase není asi tak velký přínos pro stát. Nicméně je tam vidina toho, že člověk jedná s člověkem, který si je vědom, že kopou oba za jeden tým, a to je ten s názvem bezpečné silnice. Je tam něco, co zde nebylo a stále ještě asi dlouho nebude. Je tam vidět tolerance, respekt a pochopení. Za takové policisty děkuji a myslím si, že nejsem sám. Rád bych se dožil doby v demokratickém státě, kde si nebudeme hrát na četníky a zloděje, kteří zde denně hrají řidiči. Rád bych se dožil toho, že řidič bude odpovědný jen a pouze za svoje jednání a chyby, a ne za chyby podnikatelů v dopravě apod. Asi je to utopie, ale člověk má mít nějaký sen.
Zpět na silnice. Kontrast nákladní a osobní dopravy se stále prohlubuje. Rozdíly se zvětšují stejně, jako ceny pohonných hmot. Doba je naprosto zbytečně hektická, každý se někam žene. A tak jsme díky spěchu a jiným věcem svědky například toho, že se nám na tříproudé dálnici tvoří kolony v prostředním a levém jízdnímu pruhu, zatím co v pravém jede pár kamionů.
Pražský obchvat nám tuto scenérii nabízí zejména v tunelech, kde jsou tři pruhy, a spousta řidičů se potuluje prostředním pruhem, i když pravý je prázdný. Masáž mediálních prostředků je dokonalá, a tak když v televizi člověk slyší, jak je ten kamioňák  zlý a jaký je to vrah, těžko se divit tomu, že se tam potom někdo bojí jezdit. Nicméně potom dochází i k tomu, že leckdy ten řidič v prostředním pruhu jede pomaleji, a kamion ho nemá kudy předjet, protože do třetího pruhu nesmí. Bezohlednost, neznalost a netolerance policie, která u tunelů vyhlíží toho zlého kamioňáka, co porušuje vše od té doby, co se narodil. Další velmi častý jev v pátečním a nedělním dálničním provozu je předjíždění osobních vozidel rychlostí připomínající závody kamionů s rozdílem rychlosti 3km/h. A tak máme v pravém pruhu jedno vozidlo jedoucí určitou rychlostí, v levém pruhu kolonu 50ti vozidel s rozestupem 10m a protože ten plíživec, v dáli zahlédl dalšího šneka, nebude uhýbat do pravého, protože vidí za s sebou kolonu vozidel, kterou mimochodem sám vytvořil. Nervozita pochopitelně roste a začne podjíždění zprava a s řazením zpět manévrem zvaným myška. V koloně nastává panické brždění, a protože zrovna jedna posádka sledovala na poli se pasoucí stádo srnek, je hotovo.
Nehoda, rozbitá auta, dobitá těla, krev, stres, zlomeniny, nedej bože smrt. A proč? Protože, výchova řidičů někde selhala, nebo je to věc jedince? Nevím, takový odborník nejsem, ale jsou to ty momenty, kdybych rád viděl ty rychlé policejní vozy v akci. Jistě nemohou být všude, těch kilometrů a případů je mnoho, ale já je vidím tak málo a to přesto, že jsem na silnici každý den, víkendy nevyjímaje.
Práce řidiče, když to vezme jako profesi, nám přinesla za posledních několik let několik změn. Bohužel to byly jen změny, které řidiče a i jeho zaměstnavatele stojí jenom peníze. Profesní průkaz je toho důkazem. Věc, která je naprosto úplně k ničemu, byla vymyšlená jako zdroj příjmu pro stát. Pro stát, stejný stát, který neumí vybrat daně od firem, od lidí, myslím ty běžné daně a zvyšuje díky tomu daně jiné a prohlubuje, už tak hluboké díry v rozpočtech obyčejných lidí. Schvaluje nesmyslné a drahé úseky nových dálnic, místo levnějších variant, leckdy i smysluplnějších.

Korunou všemu začíná být trend provozování dopravy u firem vlastnících například lomy, pískovny, které atakují cenou dopravy hranice nutné k přežití jiného, protože oni si ten deficit vyberou v ceně materiálu. Obecně je problém převozu sypkého materiálu v přepravě právě největší, z pohledu ničení silnic přetěžovanými vozy. Řidiči několika větších autodoprav ve středočeském kraji se s tímto ani netají, a veřejně tak např. na parkovišti při pauze, na sebe pokřikují, kdo veze více. Soupravy naložené pískem, které mají místo povolených 48tun celkovou hmotnost 58 tun, jezdí běžně po silnicích a poslední zaslechnutý extrém byl 72tun. To už ale nejsou řidiči, stejně jako ti, co dokážou v honbě za ziskem naložit na běžnou Tatru 25tun. Ptám se jak je možné, že o nich ví běžný člověk, občan a nevědí to státní kontrolní orgány? Bude tomu někdy konec? Jak je možné, že na tohle doplácejí poctivý dopravci, co jezdí tak, jak se má ale nejsou potom schopni konkurovat cenou? Jak je možné, že dopravce dostane pokutu stejnou, nebo o málo vyšší jak řidič? Kdo z nich je ten postižený?

To je naše dopravní demokracie na silnicích. Na poctivce bič a na lumpy jen to dobré. Asi je to opravdu nová jiná doba.

Valentýn Kružek