Jenže vše mělo dostat úplně jiný směr, o kterém někteří z nás netušili zhola nic. Zpočátku to bylo fajn. Formou letáků, hovory na CB se oslovili někteří řidiči, kteří  to dále šířili mezi sebou při debatách na parkovištích. Došlo k pokusům kontaktovat některé organizace, mediálně známější, jako třeba Besip, resp. jeho Nadaci  a pracovalo se byť v přípravném výboru na projektech za cílem získat do svých řad co nejvíce členů. Někteří o svých jednáních předávali informace tak aby každý věděl co dělá levá a co pravá ruka, prostě tak, jak to má být. Ne  všichni však pracovali jak by mohli ale soudit je za to nelze, byl to jen přípravný výbor.

Náš politik mě zhruba v té době oslovil se žádostí jestli nevím o nějaké práci řidiče, že se s rodinou stěhuje do Prahy. Práci jsem dotyčnému sehnal, dokonce   takovou, že by to šel možná člověk dělat sám ale on jí před podepsáním smlouvy odmítl.

U člověka co vám naříká do telefonu, že nemá korunu na cigarety, internet pouští pouze v době kdy ho nevidí jeho spolubydlící žena, je podivné jednání. Ano, opět to byla doba, kdy komunikace vázla na bodě mrazu a začalo v nás hlodat jakési podezření, že není vše tak, jak by mělo být, protože není normální aby se duševně spořádaný jedinec dostával do stejného stavu rok co rok. Bylo to v době, kdy po zvýšené aktivitě se poněkud zvýšil počet přihlášek nových členů, které sice nechodili v takovém počtu jak by jsme rádi, ale rozhodně jsme neházeli flintu do žita.

Blížila se druhá Kamionshow 2009 a někteří z nás jsme zamýšleli svolat valnou hromadu, popřípadě udělat větší mediální prezentaci sdružení mezi řidiči zde přítomnými.

Leč politik stále nekomunikoval, leckteré projekty odsuzoval a někteří se zabývali nesmysly okolo petice za nějakou rozpláclou knihovnu, nebo nevím, proč si dotyčný myslel, že  nás lidi podpoří. Každý pokus je fajn, tohle ovšem byl hodně výkřik do tmy. Skoro by si jeden myslel, že příště může oslovit sdružení mateřských školek nebo tak něco.

Politik se odmlčel. Přestal chodit na jím vytvořený chat,  aspoň my co jsme tam byli jsme si to mysleli. Jenže………………….