Řidič a diety
Připravili jsme pro Vás sérii článků, ve kterých zmíníme reálné problémy řidičů, k nimž se vyjádří náš partner, poskytovatel Pojištění právní asistence společnost AXA ASSISTANCE CZ, s.r.o.. Dozvíme se, co pro své klienty podnikne, jakým způsobem pomůže a co vše bude potřebovat k úspěšnému vyřešení případu.
Jedním z mnoha problému, jenž skoro denně čteme na našem webu http://www.proridice.eu, je problém s vyplácením cestovních náhrad - diet. O tom je dnešní případ řidiče.
Dobrý den, mám problém, dnes asi celkem běžný, ale potřebuji poradit, jezdím u jedné akciovky a problém je v tom, že propláceni diet je odvozeno podle počtu hodin strávených v zahraničí. Tedy placeno podle hodin - když jsem venku 10 hod. dostanu zaplaceno pouze těch 10 hodin a ne polovinu denní sazby, jak je psáno v zákoně, a i když jsem venku 18 hodin, tak zase je zaplaceno pouze 18 hodin, a ne plná dieta, jak je uvedeno v zákoníku práce. Počítají to tak, že sazbu na den krátí na 72 procent, to vše děleno 24 hodinami, krát hodiny venku. Takže za měsíc to někdy udělá až 300 euro rozdíl, oproti dietám ze zákona. Jejich odůvodnění: Co není v zákoně zakázáno, je povoleno. Ovšem při dotazu na finančním úřadu, vykazuje podnik na každého řidiče 125 procentní diety, což je 45 euro plus 25 procent kapesného, které však žádný řidič nikdy neviděl.
Otázka zní, je toto možné z hlediska zákona, provádět bez postihu a se souhlasem jak finančního úřadu, tak úřadu práce, či je toto vážně možné v rámci zákona?
Jak se mohu bránit, když odevzdávám řádně vyplněný doklad – Vyúčtování pracovní cesty a přesto dostávám úplně jiné částky, než jsou uvedeny v mém vyúčtovaní? Jaké důkazy si mám uschovávat? Kopii vyúčtování mi zaměstnavatel odmítá potvrzovat, nemám tak žádný důkaz, že jsem mu vyúčtování odevzdal.
Mezi řidiči také probíhají takové rady, nechat vozidlo v zahraničí a zavolat na firmu, že nemám peníze (na PHM, jídlo, mýtné), a že auto stojí tam a tam. Zde mám však strach, že by zaměstnavatel mohl uplatňovat škodu na mě. Protože bych opustil svěřený majetek – vozidlo a náklad. A to i přesto, že mě nedal podle zákona zálohu na služební cestu a ani firemní platební kartu. Zůstal bych v zahraničí úplně bez prostředků. Jak bych měl postupovat v tomto případě?
Děkuji za radu, jak by měl řidič v těchto případech postupovat. Věrný čtenář.
Dotaz čtenáře se týká problematiky, ve které se praxe skutečně velice často liší od zákonné úpravy. Potíže s vyplácením diet patří mezi profesionálními řidiči k nejčastějším a s ohledem na význam, který v poměru k základní mzdě často diety mají, také nejdůležitějším problémům.
Cestovní náhrady, jejich druhy (v tomto případě se jedná o náhradu zvýšených stravovacích výdajů, tj. stravné, neboli tzv. diety), jejich výši a způsob vyplácení upravuje zákoník práce relativně podrobně. Základní sazby zahraničního stravného pak stanoví pro každou jednotlivou zemi světa každoročně vyhláška Ministerstva financí. V roce 2011 tak byla např. pro Bulharsko stanovena denní dieta ve výši 35 EUR, pro Švýcarsko 75 CHF. Výši stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
Před vysláním na pracovní cestu má však zaměstnavatel právo určit, že toto stravné bude sníženo až na 75% (zaokrouhleno na celé měnové jednotky) základní sazby, uvedené ve vyhlášce. Pokud pobyt v zahraničí trvá více než 6, ale méně než 12 hodin, poskytne zaměstnavatel pouze polovinu této částky. Pokud trvá více jak hodinu, ale méně jak 6 hodin, poskytne jen čtvrtinu. O dalších 25% může stravné krátit, za každé zaměstnanci na cestu poskytnuté jídlo.
Tato pravidla jsou formulována zákonem tak, že není možné je, ani oboustrannou dohodou, ani vnitřním předpisem měnit. Není tedy možné krátit stravné po jednotlivých hodinách.
Ačkoli v praxi jsou diety vypočítávány různými způsoby, má zaměstnanec vždy právo na stravné ve výši, která vyplývá ze shora uvedených zákonných pravidel. Pokud zaměstnanec je schopen prokázat (prostřednictvím výpisu z karty řidiče, tachografu, kopií tachografických kotoučků, kopií nákladních listů apod.) jak dlouho, v které zemi pobýval, je možné vypočítat zákonnou výši stravného, porovnat ji s částkou vyplacenou zaměstnavatelem a pokud je rozdíl záporný, nárokovat doplatek. Důkazy o době strávené v zahraničí (tj. od kdy do kdy přesně v jaké zemi) však v případě takového sporu musí disponovat zaměstnanec. Nutno zároveň dodat, že jednostranné poznámky řidiče mohou mít povahu pouze podpůrného důkazu.
Ponechání vozidla v zahraničí, jakožto způsobu, kterak si zajistit vyplacení diet v plné výši, nelze přirozeně doporučit. Jednalo by se jistě o důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a uplatnění náhrady škody. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, ledaže by se zaměstnancem dohodl, že záloha nebude poskytnuta. Do 10 dnů po skončení cesty musí zaměstnanec předložit doklady k výpočtu náhrad a do dalších 10 dnů je musí zaměstnavatel zaměstnanci vyplatit. Splatnost cestovních náhrad se tedy může od splatnosti mzdy lišit.
Spory se zaměstnavatelem ohledně dlužných cestovních náhrad bývají v praxi většinou důkazně, procesně i časově poměrně náročné a často není bohužel možné vyřešit je mimosoudně. Náklady na soudní spor mohou v těchto případech dosáhnout i mnoha desítek tisíc korun. Pojištění právní asistence v pracovněprávních sporech, které AXA Assistance CZ, s.r.o. nabízí, tyto nepříjemnosti účinně řeší.
Zpracoval Mgr. Jakub TATOUŠEK
